Vlak nestíhám, na tvůj úsměv vzpomínám. 
Jednou mám o co stát a víc už nechci řvát. 
Ale teď se zdá, že chcem stát o černobílou múzu. 
Můžem chtít víc se smát, spolu stát se nekonečnou hrou. 

Mám tě chtít jednou zaujmout? 
Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud, 
Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám. 
Vím, co chci, mířím za štěstím. 
Že mi to nepřejou, než se polepším. 
Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám. 

Snad nemáš strach.... Já nejsem sebevrah. 
Nemám chuť teď prosit zas o tvůj kousek tvých krás. 
Ať přestanou se už smát, že neumím si na nic hrát. 
Teď se zkus podívat, jak ti zpívám černobílá 

Mám tě chtít jednou zaujmout? 
Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud, 
Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám. 
Vím, co chci, mířím za štěstím. 
Že mi to nepřejou, než se polepším. 
Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám. 

Mám tě chtít jednou zaujmout? 
Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud, 
Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám. 
Vím, co chci, mířím za štěstím. 
Že mi to nepřejou, než se polepším. 
Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám.