Už je spakovaná, odnáší si sebou svých osmnáct. Zvláštní náladu má, takovou zná, každý z nás. Už je rozhodnutá, zbývá dopis na schodech akorát. Tak se měj mámo má, zkusím se svou cestou dát. Neutíkej, ti něco našeptává, neutíkej, ty bláhová. Neutíkej, a ona marná sláva, jde dál, a vůbec neposlouchá. Neutíkej, jsi málem ještě dítě, neutíkej, tak dej si říct. Neutíkej, a ona jako vítěz jde dál, v rukou svých osmnáct, nic víc. Už je spakovaná, už jí zbývá ke dveřím kroků pár, Cestu dalekou má, možná že, ví s kým a kam. Neutíkej, ti něco našeptává, neutíkej, ty bláhová. Neutíkej, a ona marná sláva, jde dál, a vůbec neposlouchá. Neutíkej, jsi málem ještě dítě, neutíkej, tak dej si říct. Neutíkej, a ona jako vítěz jde dál. Neutíkej, ti něco našeptává, neutíkej, tak dej si říct. Neutíkej, a ona marná sláva, jde dál