Ticho a lidé proudí ulicí
a málo – málo kdo se smál.
Nehybný chodník smekl čepici
a ticho spěchá, spěchá dál.
To ticho seřazené v průvodu
a někdo tvářím vážnost dal
jak žízeň hnaná pro vodu
- to ticho spěchá, spěchá dál.
Ticho a lidé proudí ulicí
a každý úsměvu se vzdal.
Vždyť ticho je jen čára půlící
pak přijde výkřik
- přišel už výkřik a plamen plál.
Oheň světlo dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobře vím
jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
a mrtví zůstali žít.
Zůstali žít, ale každý snad už
aspoň trochu ví proč.
Proč každý, kdo ležel - vstal.
Ale já - já já se ptám také proč,
proč jen ten oheň tolik stál.
Proč lidé začnou myslet na život
až když jim před očima umírá.
To proč - to proč to proč to dotírá
proč jen ten oheň tolik stál.
Oheň, světlo, dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobře vím - jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
a mrtví zůstali žít.
Ticho a lidé proudí ulicí
na Václavském náměstí
si každý kousek toho ticha vzal
a Národním muzeum
s očima vypálenýma municí
vidí, jak ticho spěchá dál.
Ať po té písni nikdo netleská,
ať každý v klidu to své ticho zatráví
to ticho, to ticho tiše mluvící
ať tiše dál vypráví....
