Ami                  G           Ami

1. Měl sedmnáctou desítku a žízeň pořád rostla

                              G            E7

   a podobal se těžítku, jak seděl, čuměl do skla,

     Ami                       G          E7

   ani si nebyl ulevit, měl s sebou asi pleny,

       Ami                         G    Emi     Ami G Ami

   za celej večer neřek' nic, jen šilhal do tý pěny.



2. Seděl jsem rovnou naproti, už zůstali jsme sami,

   jen pingl se sklem rachotí, a u baru dvě dámy,

   pak najednou, když vytáhnul osmnáctýho bůra,

   řek': "Chlapče, máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra."



3. Tak nevím, je to Sokrates anebo místní kretén,

   kdyby řek' třeba "chcípl pes" nebo "je teplej květen",

   dopil poslední sklenici, pak vstal a říká, že jde,

      Ami                          G           Ami

   a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede,

       Ami                         G         Emi Ami

   a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede.



4. To jsem ho viděl naposled, jak zmizel u hřbitova,

   jen pár dnů se mi vrací zpět ta jeho zvláštní slova,

   pak zapomněl jsem, jak šel čas a utek' ňákej pátek,

   [: napad' sníh, přišel listopad, kdy míval táta svátek. :]



5. Tak bloumám ztichlým hřbitovem v ruce s tím keřem růží

   a najednou, no čert to vem, všude mám husí kůži,

   tam pomník stál, jen spadaná na něm ze stromů kůra,

   jméno [: a nápis: "Máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra." :]