A            D          E

1. To, že jste zvědaví tak tuze,

     D        A          E

   dnes čistého vám naliji,

    F#mi        Hmi              E

   jak vlastně lidstvo přišlo k duze,

       D          E    A

   no, a já ke své Marii.



    A       G       D           A

R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled,

             G      D  E        A

   díky ti, Marie, díky za ten pohled.



2. Marie vzala si sklenku mléka

   a na tři doušky ho vypila,

   pak na louce se z trička svlékla

   a přivábila motýla.

R:



3. Motýl jí used' na rameno

   a potom slétl ještě níž,

   Bůh, když to viděl, řekl: ženo,

   ty už mě zase pokoušíš.

R:



4. Pak rozplakal se marnou touhou

   a stvořil duhu ze svých slz,

   je barevná jak motýl s loukou

   a oblá jako její prs.



    A       G       D           A

R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled,

             G      D  E

   díky ti, Marie, díky,

    A       G       D           A

   já seděl u okna, ostřil dalekohled,

             G      D  E         A

   díky ti, Marie, díky, za ten pohled.