D9                  C                  G

1. Jdu takhle po nábřeží a venku zrovna svítá,

   D9

   a to je realita, a to je realita,

                            C                G

   slunce se zvolna škrábe na věž svatého Víta,

   D9

   a to je realita, a to je realita,

    F                   C                   G

   vidím, jak u Vltavy ňákej chlap ryby chytá,

                                        D

   najednou zlatá rybka se na udici zmítá,



   a to je realita, a to je realita.



    G             D       C        Ami7 D

R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce,

    G           D      C         Ami7  D

   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,

    G            D         C         Ami7 D

   je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce,

    G           D      C         Ami7  D     C  A D9

   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, fikce?



2. Teď je tu situace velice zapeklitá,

   a to je realita, a to je realita,

   víme, že zlatá rybka jakási přání skýtá,

   a to je realita, a to je realita,

   jenomže co je doma, jenom to se počítá,

   tak jedna rána nožem, a přání jsou zabitá,

   a to je realita, a to je realita.

R:



3. Jenže takových rybek už měl ten chlápek v hrsti,

   a všecky slibovaly, a všecky slibovaly,

   a když se obměkčit dal a do vody je pustil,

   i s přáním uplavaly, i s přáním uplavaly,

   česká ryba je kluzká a šupinami krytá,

   ta ti něco nakecá a člověk se nachytá,

   a to je realita, a to je realita.



R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce,

   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,

   je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce,

   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,

    Ami7  D     Ami7  D     Ami7  D

   fik-, fik-, fik-, fik-, fik-, fik-?