G

1. Já zapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních,



   pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých,

                                                            C Hmi 

Ami

   v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďák,

       G                      D                     G

   já řidiči se omlouval, že nevypadám jako ranní pták.



2. Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh

   a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých,

   jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já,

   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.



         D                    C                        G

R: Hrou náhod, jak to bývá, hledám stále hvězdy nad sebou,

         D                    C                     D

   co v kapsách tulák mívá, promění za lásku ztracenou,

         G                                          C Hmi Ami

   snad každou dobou denní napořád teď připadám si já

        G                       D                       G

   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.



3. Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí,

   a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí,

   a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým,

   já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím.



4. Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás

   a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás,

   jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já,

   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.



          G                       D                       G

R: + jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává ...