Rambousek byl můj kamarád,
už ve škole neprospíval,
z nás žáků nejlíp dovedl lhát
a ještě tak slušně zpíval a taky krad.
On byl trochu šmejd,
no a co má bejt, tak to je, tak to je.
Vávrová se mu líbila,
i když byla stokrát vdaná,
jednou však mu prej slíbila,
že by byla věrná panna, kdyby jí chtěl.
Na to Rambousek rozpačitě řek,
no tak jo, no tak jo.
Byla z toho veselka veselá
a muzika, která tam zněla,
tu tam hrála ta naše kapela
a Vávrová si pobrečela.
Za dva dny na to pohasly
Rambouskovi jeho vášně,
Vávrový řek, že propásli
tu možnost žít prostopášně, ať promine.
Tak to tedy ne, ty jeden grázle,
řekla mu, řekla mu.
A pak nasekala ho na kousky
tou sekerkou ostrou jak břitva,
udělala z něj čtyři Rambousky,
ty čekala čtyřnásobná bitva.
Ať promine, tak to tedy ne,
ty jeden grázle, řekla mu.
A pak nasekala ho na kousky
tou sekerkou ostrou jak břitva,
udělala z něj čtyři Rambousky,
ty čekala čtyřnásobná bitva.
