Pod zelenou oblohou, metylalkohol, rýsují se lidé,
sají šťávu z měsíčního stromu,
dva dny má pro ně týden,
společně čelí nástrahám, společně radují se,
spolu u jednoho stolu snídávají pravdu i klam.
Jedno tělo, ty a já, lásky vůně opiát,
horký noci, kdy nejde spát,
to strašně horký léto roku dvaadevadesát.
Tam daleko za městem spřádají plány,
vrší gesto za gestem, žijí bez bázně a hany,
pod oblohou srdcí otevřených rýsují se lidé,
sají šťávu stromu jménem hřích,
sají s pohorovným klidem.
Jedno tělo, ty a já, lásky vůně opiát,
horký noci, kdy nejde spát,
to strašně horký léto roku dvaadevadesát,
to strašně horký léto roku dvaadevadesát.
Pod zelenou oblohou, metylalkohol,
rýsují se lidé, milují se spolu,
milují se spolu, milují se spolu,
ouu, milují se spolu.
