Půjdem spolu, dívko moje, spát, o hvězdách ti budu povídat. Svět je velkej, já budu tvůj král a ty snář, co jsem si tolik přál. Na víčka ti padá, padá spánek, tiše usínáš, já však nespím, obcházím tvůj zámek z peřin, jak tvůj pláč, jak tvůj pláč. Ráno smutný, musím, lásko, jít, odcházím a ty se budeš mít. Kolik tváří na tebe září, když se kolem sebe podíváš. Ale osud lidí každý sám řídí, tak se holka snaž, první psaní v srdci vyzvání, vždyť si vzpomínáš, vzpomínáš. Já však nespím, ty se vysmíváš, jiného už dlouho možná máš, člověk cítí, že se ho štítí, dívka, s kterou chodil z lásky spát. Ale žádný řád není napořád, Dobré musíš vzít, Až tě potká v životě smůla, klidně holka přijď, klidně přijď. Potom půjdem spolu zase, dívko spát, o hvězdách ti budu povídat, svět je velkej, já budu tvůj král a ty snář, co jsem si tolik přál...