C          G                      C

1. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů,

    G                         C

   to pod záplavou všedních dnů,

     D                        G

   však do dětství se vracím rád.



2. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů,

   to pod záplavou všedních dnů,

   však ještě dokážu si hrát.



     C            G                    C

R: Přejdu práh, jsem zase neposednej kluk,

    G                   C

   já malá holka bez záruk

            G              C

   a ještě nevím, co je strach.



3. Zůstal v nás čas pohádek a dětských her,

   co vlastně je a není fér,

   učil pan Andersen a Wilde.



4. Čím jsem dál, tím víc mně vážně připadá,

   že čas nám prsty propadá,

   tak, lidi, říkám, nač ten kvalt?



R: Zůstaň stát, otevři dveře do dětství,

   za nimi nech své sobectví

   a jako dítě pojď si hrát.