Až jednou večer zeptaj se mě, zeptaj se, jaký jsme byli, odpovím jak Becher, odpovím: "Nic, nic než dým a čmoud." Mlčící generace bojící, bojící se otevřených dveří, říkám: "Tvářej se otevřeně, ale jsou jizvou - zrezivělým mučícím nástrojem." Myslíš si, k ďasu, že to půjde, klikatej pohyb vcelku děsí. Radši bych okem fanatika bral hluboký smích, hluboký, smutný smích. Maj' vysoký ramena a zlomyslnej pohled. Tvářej se, aby nás zmátli, důvěra zrezivělejch dveří. Magnetická pole sprostě kouří