Až jednou večer zeptaj se mě, 
zeptaj se, jaký jsme byli, 
odpovím jak Becher, odpovím: 
"Nic, nic než dým a čmoud." 

Mlčící generace bojící, 
bojící se otevřených dveří, 
říkám: "Tvářej se otevřeně, 
ale jsou jizvou - zrezivělým 
mučícím nástrojem." 

Myslíš si, k ďasu, že to půjde, 
klikatej pohyb vcelku děsí. 
Radši bych okem fanatika 
bral hluboký smích, 
hluboký, smutný smích. 

Maj' vysoký ramena 
a zlomyslnej pohled. 
Tvářej se, aby nás zmátli, 
důvěra zrezivělejch dveří. 
Magnetická pole sprostě kouří