D        C                     D

1. Z Větrných hor přicházíš a já se cítím jak král,

    C                 D         A            G

   kámoško nalezená, ve vlnách jihočeských trav,

    D           C                           D

   pevná jak vzdor hradních zdí, něžná jak píseň, co psal

     C                  D          A                G

   pro holku milovanou vesnickej kluk, stejnej jak já.



     G                                             D

R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš,

     G                                            D

   smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš,

               Emi           G            D

   jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných.



2. Já moc dobře vím, jak je fajn, že holky jako ty jsou

   a že je občas můžem mít, jako má básník múzu svou,

   před rozedněním v náručí do spánku nás odnesou

   a kouskem svýho srdce zahřejou jarním loukám klín.



     G                                             D

R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš,

     G                                            D

   smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš,

     Emi                    A

   stejně jsi stejná jako dřív,

    C                                         D

   rosou pokřtěná na vílu větrem ošlehaných skal,

      C                                             D

   z jarních potoků svou sílu snad ti Bůh do vínku dal,

               Emi           G            D

   jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných.