D                   Hmi

1. Z lásky trochu blázen Romeo zpívá

    D                Hmi       G

   serenádu ulice a každej se dívá,

    A                       G     A           D

   jak ze stínu pod lampou jeho slova letí k ní,

              G                A

   co ty, co já, co s náma dvěma bude dál.



2. Julie když ho vidí, u srdce ji pálí,

   jak pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní,

   jak stovky stejných jako on, jako oni, jako my

   svých hvězd se ptaj': co víc ti, lásko, můžu dát?



      D A            Hmi         G

R: Julie, kostky už dávno hodil čas,

           D A            Hmi          G

   ale já vím, že stejný srdce bije v nás,

            D          G Hmi         G

   a z uší se mi vytrácí ta píseň z filmu,

     Emi                                G               Hmi A  D

   kdy, sakra, budeš schopná říct: ten čas byl trochu zlej, Julie?



3. Půjdeš se mnou zpátky, tímhle směrem stál kříž,

   ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž,

   pro tebe sním ten svůj sen, sen padlých andělů,

   jak mě můžeš brát jako jeden ze svejch údělů?



4. Spoustu toho neumím, třeba mluvit jako v TV

   a psát písničky o lásce, jaká je - to stejně nikdo neví,

   ale vše, co můžu, chci ti dát, polibek přes mříž veršů svých,

   až jednou zavoláš, skončím s tím vandrem po štacích.



R: Julie, dávno jsi jiná než ten film,

   žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob, o níž sním,

   však místo pro nás musí být aspoň v tom filmu,

   snad ho zase jednou budem hrát a z lásky slzy krást, Julie.

5.=1.