E

1. V zrcadle kaluží prohlížím svůj svět,

                 A7

   déšť nechám stékat tiše po vlasech,

             C             D           E

   za límec podzim mi ukládá svý vyznání



   a jak ty stromy k ránu na duši led

              A7

   v kabátě zvyků a čekání,

                  C

   až něčí těžká bota prorazí tu námrazu

             D

   šedivejch uspěchanejch let.



                                 E                            

G#mi

R: A my budem zas (budem zase) hrát jen tak pro všechny svý známý,

               F#mi                A                    E H7

   zase budem vítat slunce na stráních našich známejch hor,

              E                           G#mi

   ze života dáme šít frak pro ztracený flámy

                  F#mi                 A

   a bílý místa, co nám rostou na skráních,

              H7

   překryjem kouřem z cigaret.



2. Na cívce osudu se točí film,

   kterej už každej z nás dobře zná,

   defilé vteřin, hodin a dní, co jsou dávno pryč,

   a stejně věřím, že se jedenkrát

   sejdem zas nahoře, zas na pár dní,

   a léta v tváři napsaný nám smaže noc,

   co přejde, až my budem chtít.

R:

                    A       E

R: + a budem zase hrát jen tak ...