A                   Amaj7 D

1. Když z nálady se někdy zapálí   svíčka,

                    Dmi/F              A

   víno sladce zazáří, pak chutná jak lák,

                 Amaj7              D Dmi/F

   to se někdy stává, že nejde to spát,

                    A    Amaj7            D       Dmi/F

   když k ránu se stejská po těch, co už nepřijdou.



                 A                 Amaj7

R: Oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,

                       D                Dmi/F

   a struny, co jsou stejně starý jako já,

            A                       Amaj7

   zkouším rozeznít a hrát, vždyť slyšíš,

            D           Dmi/F

   to jsem se Zuzanou já.



2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo

   a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,

   to se někdy stává, že vidím tě stát

   tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.



3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,

   stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,

   že tvý slova stárnou rychleji než já,

   vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.



4. Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova

   o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,

   jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,

   přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,

                            A   Amaj7       D Dmi/F

   přesto chci slyšet, jak říkáš: buď jako já.



R: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,

   když struny, co jsou stejně starý jako já,

   zkouším rozeznít a hrát

                      D                 E A

   těch pár měkkejch tónů, co od tebe znám ...