Šeptám mu znaky, ruce dej zpátky. Říkám mu příklady, řvu na něj důkazy. Snímám mu klapky z očí a on nechce a nepochopí. Svině v rouše beránčím tváří se jak velebnej pán. Bleju z těch jeho perfektních fíglů a shromažďuje svý drobný hříšky. Zobe s úsměvem argumenty a když dojde na lámání chleba. Ať chce číst z listu, doma má z bronzu bustu. Bustu toho svýho anděla, dělat chce to, co ona nedělá. Snímáš jí klapky z očí a ona nechce a nepochopí. Město plný vepřáků, jen tak lehce zašustěj. Co se doma nechytaj, když tu špínu opustěj.