Emi          C                  H7

1. Povídá mi ta moje, prej:"Dej si bacha!"

      Emi        C           H7

   a narovná si pásek z hadiny,

            D                           Ami C Fmi

   jestli prej se někdy dotknu nákejch bab,

    Emi             H7

   hubu že mi rozvalí,

      Emi          C           H7

   a za pár minut nato zvoní brácha

      Emi           C          H7

   a za ním ňáký vzdušný holčiny

      D                                    Ami C Fmi

   a říká: když s ním nevobjedu, nejsem chlap,

          Emi                H7

   těhle vosum Mařen z Magdaly.



        G        D            Ami       Emi

R: Ale já přece nejsem jenom tak ňákej "dej sem",

        G        D            A G D      C     Emi

   ale já přece nejsem jenom tak   ňákej ostrov.



2. Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí,

   tančí a strop je houští kastanět,

   a přitom tiše šeptá poklopec

   tu velikou lež jako věž,

   jen se směju, ale stejně mi to vadí,

   a ptám se:"Matko, kolik je mi vlastně let?"

   Říká právem:"No, to už není moje věc,

   oblíkni se, nastydneš."

R:



*: Mám rád každýho a milován jsem všema

   a s vojskem sobě rovných překročím

   všechny meze, všechny zákony a cíle,

   všechno dobrý, všechno zlý si ochočím.



*: Ať zvoní zvony na nahatý zemi,

   ať světlomety perou do očí,

   ať každej ví, že přišla moje chvíle,

   ať to každej ví a chystá obročí.



3. Slyším: někde snad se stala chyba,

   někdo zalhal, někdo zapomněl či spal,

   bylo horko, nebo možná velkej mráz,

   a někdo ukrad' peřinu,

   víš, nejsem delfín, ale ani malá ryba,

   a už dlouho nemám, proč bych sobě lhal,

   bude ráno a ty říkáš:"Dej mi čas,"

   a já nemám ani vteřinu.

R:

            Ami      Emi

R: + jenom tak ňákej ostrov ...