Znova zhasíná se den stíny tmavnou v zákoutích a míří k výšinám kočky škrábou, chtěj jít ven a na střechách stárnoucích se plíží, já je znám A ty spíš, jak jsem si přál o sto tisíc metrů dál a v tom místě kde jsem já jenom modrá záře, do tmy svítí Možná ohlídneš se zpět jak se hroutí tenhle svět možná ptáci vzlítnou co v nás dřímou spousty let Na zdi kalendář už ví řádky dní se sbíhaj dál, stárnou víc a víc a stopy vášně dřívější silně blednou, snídám sám a s láskou dá se říct A ty víš že jsem si přál bejt o tisíc kroků dál je to víc než můžu dát jen odraz tváře Ohlídneš se zpět jak se hroutí tenhle svět možná ptáci vzlítnou co v nás dřímou spousty let Možná ohlídneš se zpět jak se hroutí tenhle svět možná ptáci vzlítnou co v nás dřímou spousty let A ty spíš jak jsem si přál tak blízko a tak dál je to víc než můžu dát jen odraz tváře, co ve tmě svítí Možná ohlídneš se zpět jak se hroutí tenhle svět možná ptáci vzlítnou co v nás dřímou spousty let Možná ohlídneš se zpět jak se hroutí tenhle svět možná ptáci vzlítnou co v nás dřímou spousty let Možná ohlídneš se zpět jak se hroutí tenhle svět možná ptáci vzlítnou co v nás dřímou spousty let Možná ptáci vzlítnou co v nás dřímou spousty let