D                      G     F#dim              Emi

1. Bylo to jednou takhle zjara, nuda si lehla do peřin

      A7         D            Emi                A       D  A7

   a já pil asi pátej džin, přišel na kus řeči Tristan Tzara.



2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám,

   že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám.



               D           Hmi                G             Gdim

R: Řek' jsem: víte, je to těžká věc, v ničem neznám pravou míru,

    D                 Hmi    G              A             D

   neznaboh, co nemá víru, pták, co nechce polstrovanou klec.



R: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky,

   mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky



     D7              Gmaj7        A7            D      D7

*: Jsou chvíle, kdy ticho vřeští jak telefonní centrála,

           Gmaj7       A7                      F#

   hlava v ocelových kleštích praská ve švech bezmála,

         Hmi           G              A74    A7            D  D7

   já chtěl bych si s někým povídat třeba o tom, že kytky voní

         G                    F#                      Hmi Emi A

   nebo že už přišel listopad a jablek je míň nežli vloni.



3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe,

   potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe.



4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout,

   kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout.



R: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně,

   já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj.

*: