Ami                 Dmi      Ami

1. Na kraji pouště sluncem spálený

       Dmi     Ami     E       Ami

   stojí naše malý město dřevěný,

                          Dmi    Ami

   jednoho dne, právě čas oběda byl,

       Dmi      Ami      E       Ami

   se na kraji města jezdec objevil.



2. Měl černý sombrero, na něm bílej prach,

   pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach,

   místo cigarety měl v ústech růži,

   na stehnech pouzdra z chřestýších kůží.



    F                   G

R: Tu jeho tvář, tu každý z nás poznal,

    F                C

   na každém nároží zatykač vlál,

    Dmi                 Ami

   na něm cifra, za kterou by sis žil,

   E                     Ami

   a přece nikdo z nás nevystřelil.



3. Pomalu projížděl hlavní ulicí,

   město bylo tichý jak město spící,

   před saloonem zastavil a z koně slez',

   jeho stín šel za ním a za stínem děs.



4. Zábava u baru prudce zvadla,

   když vešel dovnitř s tváří u zrcadla,

   objednal si pití a v místnostech těch

   každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech.

R:

5. On jenom se usmál a dopil svůj drink,

   mexickým dolarem o barpult cink',

   pak ke koni došel krokem pomalým,

   za chvíli zmizel jak z doutníku dým.