Dmi         F               C           Dmi

1. Když padlo sucho na Queensland a bylo k padnutí,

                        Bb          C         A

   sjelo pár volskejch potahů se k tůni smrdutý,

      Dmi          F                 C          A

   a ještě k zemi nekles' prach s jazyky od bláta,

    Dmi          Bb         C         Dmi

   pili tu vodu nevábnou muži i zvířata.



2. Pak každý z vozků proklínal to sucho do dáli,

   jen Dan, ten stranou vzteku stál, "Svatý" mu říkali,

   ten k tichosti je nabádal, prý je to boží plán,

   však dobré konce připraví svým věrným jejich pán.



3. Když občas z volských potahů některý zcepeněl,

   Danovi táhli dál a dál, prý Pánbůh nad ním bděl,

   když pak i jeho tahoun pad', Dan neznal hněv a vztek,

   jen pohled upřel do mraků a na kolena klek'.



4. "Oběť vzals' mi z postrojů, vím dobře, všechno smíš,

   věřím, dalších tahounů mých že ušetříš,"

   však nazítří zas další zhas', a další, jak čas šel,

   dál útěchu svou v modlitbách nacházel Daniel.



5. Už o sedmnáct tahounů přišel za ten čas Dan,

   i pro "Svatého" zdá se to být příliš krutá daň,

   a když poslední z tahounů vedle jen těžce stál,

   ve svatých očích Danových divoký zápas vzplál.



6. A jeho ruka hněvivě nabrala k nebi směr,

   "poslední zbyl, tak si ho vem, sám je mi na prdel,"

   v tom zahřměl hrom, sjel z nebe blesk a liják bušil zem,

   a v proudech vody ležel Dan tím bleskem zasažen.