C                                  G

1. Když hodiny v nálevně odbily šest a půl,

     C                                   Ami

   vjela četnická patrola na hospodský dvůr,

    C                                  G

   zaprášení, znavení řeč vedli při čaji,

    C                                         Ami

   že po stopách psance v šeru k horám spěchají,

   F             C             F         C

   a když potom rum jim jazyk více rozvázal

   F            C             Ami

   a měsíc jim cestu k lesům bíle ukázal,

    F         C         F            C

   netušili, že o cíli jejich cesty ví

   F             C          Ami

   i hostinské dcera, ta malá Marion Lee.



2. Ví moc dobře, kde se skrývá ten, co ji má rád,

   tak se s koněm vytratí a chce ho varovat,

   oči zrudlé horečkou, v ústech jak na poušti

   a jeho prst unaveně leží na spoušti,

   kde jeskyni nad údolím halí mlžný šál,

   kam se občas jenom párek dingů zatoulal,

   tam se skrývá a jeho zrak slídí v okolí

   a jeho rty šeptají:"Tos' ty, Marion Lee?"



3. Když k půlnoci měsíc lesy stříbrem posypal,

   zas patrola svoje koně popohnala v cval,

   se zlověstnou tichostí se začínal ten hon,

   pak ukázal velitel:"Hej, támhle, to je on!",

   měsíc mu stín prodlužoval na vrcholku skal

   jeho širák zahlédli a plášť, co každý znal,

   i psancova koně všichni dobře poznali,

   netušili, že tím jezdcem je Marion Lee.



4. Honička se protahuje míli za mílí,

   jezdci jedou mlčenlivě, nikdo nestřílí,

   noc je tichá, pochmurná a vlhká jako hrob,

   za živého zajatce se platí dvojnásob,

   náskok se však nezkracuje, pořád svahem dál,

   vpředu černý širák a pod ním černý plášť vlál,

   podél zátok s bažinou míli za mílí

   odvádí je od úkrytu dál Marion Lee.



5. Když se k ránu mlha s tmou začala vytrácet,

   když už každý z koní znaven k zemi klonil hřbet,

   ujížděla dívka dál už nekryta tmou,

   za ní jezdci drmolící kletbu za kletbou,

   jeden zdvihl zbraň a střelil, zrak měl jako rys

   tak se v sedle sesmekla a spadla na převis,

   sundali jí širák z očí, když dojeli k ní,

   až teď všichni poznali malou Marion Lee.



6. Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání,

   jak převlekem dívka psanci život zachrání,

   o něm nikdo z usedlíků neslyšel už víc,

   jediné, co lidé z hor k tomu chtějí říct,

   že prý, když je úplněk, noc bílá jako den,

   objeví se jezdec v černém plášti za kopcem,

   pravdu už se asi nikdo nikdy nedoví,

   možná, že to je duch statečné Marion Lee.