C                   G

1. To už bude rok, cos mi z vlaku mával

              Dmi               G

   A teď najednou, krůček přede mnou,

                C                 G

   Trochu vázne hlas, to se někdy stává,

                Dmi                  G   

   Taky hned co říct, slova, jen nic víc.



                     C                       Ami

Ref: A ty se ptáš co já, jsem zdráva, jak se mám,

                  Dmi               G

    No žijem jak se dá, znáš to přece sám.



2. Táhlo tě to sem, další z řádky frází,

   Ať v dáli měst jsi žil, vlastně jsi tu byl,

   Párkrát také psals, jak ti hodně scházím,

   Brzy však já vím, smířil ses i s tím.



Ref: A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být,

     Když ten co zůstat má, ráčil odejít.

     To člověk nechce vstát a jíst mu nechutná,

     Den po dni tisíckrát, ptá se a co já.



3. Co o tom ty víš, jak rok zvolna míjí,

   Jak se dlouží stín, svátky bez hostin,

   Co ty víš a znáš, jak se hořkost vpíjí,

   Do čtyř holých zdí, když se připozdí.



Ref: A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát,

     Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát.

     Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá ?

     Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš co já.



4. Už to bude rok. Tak tě tady vítám.

   Vidět jsi mě chtěl a teď zas abys jel.

   Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam.

   Někdo. Co já vím ? Možná i tvůj syn.



   Tak se měj



Ref: A ty se ptáš co já, a ty se ptáš co já.