D C# H7 1. Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál,G6 A A7 tělo jako lineár, no ideál po kterém ženy šílí.D C# H7 Jeho pohled žárem plál a sliboval že by mi dalG6 A7 D svatebním darem křižník co kotvil opodál.A7 D C# H7 2. A proto do mých snů pak vstupoval ten admirál můj admirál, jak na lodním můstku stál a vzpomínal na mě když bouře kvílí. Jak všech moří mocný král si s větrem hrál můj admirál, to jeho mužný klíčí vlál z něho bílý šál.A7 R: Říkal (on říkal) život je jak oceán,Hmi F#5+ Hmi když se dva setkají tak musí spolu plout .A7 Láska je křehká jak porcelánD H7 a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne,Emi A7 a ten kdo to snad neví tak je bloud. 3. Vzdávala jsem nebi dík, že můj milý je námořník ústa jako zralý fík a známý zvyk měl chůzi kolébavou. Říkal mi c'est manni fei, znal francouzsky můj námořník, já snila jsem že jednou unese mě na rovník. R: Říkal (říkal) že touží po zátoce, v které by po cestách mohl se mnou spočinout. Láska musí nésti ovoce a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad neví tak je bloud. 4. Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál. Tělo jako příložník, no námořník a já jsem naletěla na tenhleten hloupý trik: nebyl admirál nebyl námořník, já poznala jsem záhy byl pouhý převozník.