C            D              G

1. Ten den, co vítr listí z města svál,

         C              D          Emi

   můj džíp se vracel, jako by se bál,

      C          D          G

   že asfaltový moře odliv má

       C            D         E

   a stáj že svýho koně nepozná.



           G                                     D

R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,

            Ami                              Emi

   řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,

              G                                     D

   tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,

             Ami                                   Emi

   tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš

         D         G

   naposled, naposled.



2. Já z dálky viděl město v slunci stát

   a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,

   proč vítr mlátí spoustou okenic,

   proč jsou v ulici auta, jinak nic?

R:



3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut

   zaznívá odněkud něžný tón flaut

   a v závěji starýho papíru

   válej' se černý klapky z klavíru.

R:



4. Tak loudám se tím hrozným městem sám

   a vím, že Terezu už nepotkám,

   jen já tu zůstal s prázdnou ulicí

   a vosamělý město mlčící.

R: