A                      E       A
1. Jsou lásky smutné jako na nebi vítr
                            E        A     (A7) 
   a tiché tak, že sníh jim překryje dech. 
               D           E       A 
   |: Já lásce věřím jenom upřimná rána,
   D            A           E          A      (A7) 
   když šťastná probouzí se na něžných rtech. :|

R: A tak mám Madlenku a říkám ji Mářa.  
   Má v očích jiskérky a na dlaních pel. 
   |: Večer si stírame prach, co oči pálí 
   a všude dotýkáme s nežností včel. :|

2. Když páska noci z očí krovky jak broukům 
   zvedne nám do světel a my začnem žít, 
   |: copánky spletené a vonící káva, 
   doteky z nichž si čteme, co může být. :|
R: