A
1. Noci pod ochranou hvězd
   a z cesty po tvém těle bílý proužek stéká,
   někdo říkal, že snad láska,
   a já, že před půvabem ženy rozum smekám. 

R: Má smutná lásko, má nejhezčí, má jen,
   jsi bílé ráno, večer zčervenalých jmen,
                  D  A
   my měli se tak krásně.
   Když řeky spojily nám něžnost na vlnách, 
   jsi voda, co pramení tam, kde leží strach,
                  D  A
   my měli se tak krásně.

2. Noci pod ochranou hvězd,
   kdy dlaně v květech voní lásce, co se svléká,
   a kůže vzrušená až moc,
   jsi moje nejvíc, prst už na tvé ano čeká.
R:

3. Noci pod ochranou hvězd
   a v jejím stínu spolu usnula teď láska,
   moje ruka tichá v klíně
   a pár tvých vlasů, so mně na mé tváři laská.
R: