Emi        C7   H7      Emi        H7 Emi

1. Na pařez já usednu si v lesním pološeru

                   C7  H7     Emi             H7 Emi

   a na hajnýho vzpomenu si, jenž má hezkou dceru,

    D7          G       D7           G

   na hajnýho Hrušku a jeho dceru - samej skvost,

    D7           G         F#             H7

   jenže von má pušku a s puškou střeží dcery ctnost.



2. Na pařezu přemejšlím, a dá to velkou fušku,

   jak bych vyzrál na hajnýho, na hajnýho Hrušku,

   na Hrušku a jeho zbraň a křepeláka Azora,

   kterej hlídá jako saň vchod do hájovny ze dvora.



       Emi         C7        Emi         C7

R: A štěká přitom na srnce, na datly i žlůvy,

    Emi       C7        Emi        C7

   na ťuhýka na trnce, na vejry i sůvy,

    Ami        Emi           Ami       Emi

   na chudáka vandráka von štěká ponejvíce,

    Ami         Emi         F#        H7

   vidí ve mně pytláka, co líčí na zajíce.

    Emi               C7    H7     Emi               H7

*: Vrr haf, vrr haf, sypej si to, vrr haf, vrr haf, fuj fuj fuj,

    Emi               C7    H7     Emi         H7  Emi

   vrr haf, vrr haf, sypej si to, padej pryč a upaluj!



3. Hruška zbystří sluch i zrak a vzkřikne:"Namouvěru,

   zas je tu ten darebák, co zprznit mi chce dceru,

   zas je tu ten chuligán, co slídí, kde je dcerka,

   jenže já se do něj dám a proženu mu perka!"



4. A už běží, v hubě pěnu, dělá dlouhý kroky,

   pušku k palbě připravenu, má v ní srnčí broky,

   letí, letí jeko blesk ze světnice na dvorek,

   ve vočích má divnej lesk i jeho pejsek Azorek.



R: Ten, kterej má rád štvanice na lišky i kance,

   když vypukne pranice, vždycky v ní má šance,

   on si troufne na zvíře tak, jako medvěd velký,

   a milýho trempíře chce kousnout do pr...avý ruky.



5. Vím, jak vyzrát na hajnýho, ba i na Azora:

   vyštuduju na vrchního lesů revizora,

   až přijedu na kontrolu se služební volhou,

   postavím je do pozoru, což je mojí touhou.



R: Počkej, hajnej, povím na tě, že jsi prodal jedli,

   žes' ji střelil nastojatě, a on bude zbledlý,

   "smilujou se, revizore, vždyť mám doma dceru,"

   jenže, Hruško, na tvou dceru já už dávno ... hej, beru!



Rec: Tak teda, tatínku, do smrti dobrý, ne?

*: A to bude asi všecko, na zdi visí puška,

   pod ní kolíbá mi děcko můj tchán - hajnej Hruška ...