C          F             C             F

1. Byl to nekonečnej den, kdy se z letních barev jen

    Emi       F             C

   ven oknem šedý všechno zdálo,

          Dmi       G          F         C

   u krajnice postával, zbytečně by nemával

    Dmi   F             G

   rukou pár že je moc málo



2. Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech,

   ten jeho vůz my spravili až k ránu,

   proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek':

   doma nečekej slavobránu.



           Dmi           G   F           C

R: Já ho znal, vždycky stál na stejným fleku,

       F              C      Dmi         G

   my měli stejnou štreku i cíle pro náklad,

          Dmi           G    F          C

   záda hřál mu, když spal, motor přes deku,

        F           C         Dmi          G

   svou asfaltovou řeku si chvíli nechal zdát.



3. Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun

   dva krajní vybíral si tóny,

   nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas,

   světlem se zdraví kamióny.

R:



4. Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal

   a v polospánku přejížděl i čáru,

   proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt,

   brzda, a sáhnul po cigáru.

R: