D                 D7

1. My chodívali spát pod železniční most,

    G      Gmi        D

   kousek za Severní nádraží,

                                  D7

   tam každej cizí vandrák byl v naší partě host

      G        Gmi       D

   a lidi nás nazejvali pakáží,

          Emi                F#mi

   z nás nikdo nevěděl, kdo jakou minulost

    Emi                F#mi

   táhne za sebou jak závaží,

        D                    D7

   nač by se o to staral, i tak měl svýho dost,

      G         E         A

   a někdy i vzpomínání překáží.



    G                D    A              D

R: Pendrek, pouta, mříž, bachař, cela, hlad,

                    G       D      A    D

   když v Boha nevěříš, co by sis nenakrad'.



2. My žili ze dne na den a bylo fuk, co kradem,

   aby bylo na guláš a kořalku,

   a strach pro nás tím pádem byl věrným kamarádem,

   než mi pošťák dal úřední vobálku,

   to advokát mi psal: jseš děsně bohatej,

   dědictví užij s rovnou páteří,

   a vod tý chvíle spát, klidně i hrbatej,

   můžu chodit do Hiltonu do peří.

R:



3. Teď snídám hemenex a piju Beaujoleaux,

   celý dny jen samý válení,

   víc chutnávaly kdysi jen suchý fazole

   a cigarety kamarádem balený,

   že kumpány jsem prodal, je zatracená škoda,

   život za to ze mě cvoka udělá,

   krev taky není voda, a proto ve mně hlodá,

                (G)        (A)        (D)

   [: [: [: [: že ta bída byla aspoň veselá ... :] :] :] :]