A                D                          A

1. Po kolejích, po kolejích ujely mně před časem dva vlaky,

              E                          A

   ten jeden nohu, a ten druhej vlastně taky,

    D                  E             A

   vod těch dob jsem zručným přednostou,

    D           E         A

   než mi ňáký nohy dorostou.



2. Po kolejích, po kolejích, mastný skvrny před nádražním buffet,

   už brzy poznáme se blíž, skvrnitý tyfe,

   hrouda másla mázlá na vece,

   a v hejnu much pak hurá na WC.



           F#mi  Hmi E       A

R: Po kolejích, hm,  po kolejích.



3. Po kolejích, po kolejích transportuje muž z rodnýho ranče

   naprosto vše vod vší přes blechy po saranče,

   v uniformě ploché drážní miss

   tráví cestu nejvzácnější hmyz.

R:



4. Po kolejích, po kolejích, v první třídě prvotřídní zima,

   že to až vojínilo generalissima,

   zkřehlou rukou šmátrá po vodce

   a míří ke své slunné Čukotce.

R:



5. U kolejí, u kolejí karetní hra přešla do roztržky,

   šlo vo to, kterak vynášet traťové svršky

   a lze-li uhrát čistou kanastu

   vprostřed vajglů, slin a marastu.



R: U kolejí, hm, u kolejí.



6. Po kolejích, po kolejích, stevardky jsou mor lúžkových kupé,

   čím víc jsou nabroušené, tím více jsou tupé,

   po vlaku bez povlaků a cích

   řádí jako všude po vlacích.



R: Po kolejích, hm, po kolejích.



7. Po kolejích, po kolejích osožák si nosí domů v tašce

   kradenou výstroj, výzbroj, nářadí a pražce,

   než ho ňákej sprostej civil udá,

   dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá.



    A

*: Dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá.



Rec: Sedím si, nohy v láku, kam vedeš, nuláku? Nevím.

     Na Cashville nebo na Dabilene? Města, města, čí města, čí?

     Mně stačí, když slyším, když slyším, jak ty pražce

     dúdá, dúdá ...