Ami                           G

1. Casey vtáhl do plic dech těch lidí, co jdou po schodech

        F                            E

   tam pod zem, kde si utkal pavouk metra síť svých tras,

    Ami                         G

   ve šlépějích stínů, jimž se mrtvolný svit zářivek

          F                                E

   stal štítem před zoufalstvím, co jim v duších zasel mráz,

     F                         C

   s otráveným vzduchem dýchá hořkou pachuť smrti,

               Dmi                    E

   ten vzduch nezná vláhu deště jako nezná slunce zář,

    Ami                         G

   Casey jde tím světem ozvěn zmírajících zvuků

      F                          E             Ami G

   a bezejmenných bláznů, které děsí vlastní tvář.



     C                                       G7

R: Slýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nejsi,"

                                      C

   slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a výš,"

                                         G7

   slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, Casey,"

                                         C E Ami

   slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavíš?"



2. Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,

   kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,

   a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,

   co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,

   před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,

   něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,

   za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech

   nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.



R: Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"

   slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"

   slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"

   slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."