Občas říkám, že se nechci měnit, nesnáším totiž změny když začnou měnit tvůj svět život pořadí písmen abecedy ať je to člověk situace vždycky se trápím v depresích nikoho nezajímá o čem přemýšlím a o čem sním přišla si rychlejc než změna a než sem to pochopil, navzájem jsme se podělili o kousek svého soukromí pochopil jsem to jako start, jenom jsem neuměl začít takže si musela ty, sorry jsem přece jenom mladší pokud je nenávist to, co utopí vztah tak naděj umí plavat, vysvobodit sílu pro dva postavit na nohy, začít fungovat na bázi víry stačí mi, že mám tebe a je mi jedno jak to mají jiní prožili jsme toho spolu dost, já nechci nikdy zapomenout chvíle, co si navždy budu pamatovat jako první noc s tebou zažili jsme výlet do světa nejistoty strachu bez světla, ale vždycky jsem poznal, že bylas to ty kdo mi ukázal směr, podal mi ruku, otevřel svět a já se tam vstunul zapomněl jsem na problémy aspoň na sekundu víš, že ti ukážu směr, podám ti ruku, otevřu svět kdykoliv tu budu abys zapomněla na problémy aspoň na sekundu píšeme příběh každý den, stojíš při mně každý den usínám, probouzím se, je to cesta, ze které nechci zpět život s tebou baví mně, občas je plný změn dáváš mi sílu v něm, díky mně a tobě má pro nás správný směr píšeme příběh každý den, stojím při tobě každý den usínáš, probouzíš se vedle mě a proto nechci zpět život s tebou baví mě, občas je plný změn chci ti dát sílu v něm, díky nám má pro nás správný směr nedokážu si představit, že se jednou probudím vedle mě prázdná postel a v ní je o jednoho míň každou noc přemýšlet, hladit místo, kde jsi spala v tu chvíli by mi celý svět ukázal záda (otočil se) i když to nevypadá, tak oba máme svoje chyby které se projeví nejvíc, když jeden druhému chybí to, čím žiju přináší dost trápení a obav když jsem na cestách, ty doma, tak občas trpíme oba když jsem s tebou tak se nedá vztahu nasytit a když bez tebe tak samota nejde popsat (zachytit) nestačí mi vidět tvoje slova na displeji a tobě nestačí schovat lásku za písmena, které líbí se mi vím, že se těžko věří, když člověk jednou zklame a to co bylo dřív, potom už možná nikdy nenastane udělal jsem chybu, kterou si vyčítám doteď viděl jsem jak si smutná, tu bolest jsem nechal protéct nemohl jsem bohužel zastavit slzy v tvojich očích nemůžu ani teď a je to pro mě čím dál tím tvrdší tak mlčím a snažím se ti neublížit (nezranit tě) jsme to přece my 2, kdo bude navždy psát tenhle příběh