Na konci města,
co končí ulice
před dětmi táta skrývá svůj žal
zapadlá cesta,
chladná je světnice.
nemá co dětem do úst by dal.
On ví je k žití je třeba
i kousek tvrdýho chleba.
Libá své dětičky,
stíral jim slzičky
a dobrou noc jim přál.
R
Dětičky děte už spát, tatíček musí jít hrát,
když práci nedá nám fabrika
uživí nás harmonika.
Dětičky děte už spát, nechte si o štěstí zdát.
Snad ráno přijde váš tatíček
a přinese na chlebíček.
Hospoda zpívá smutně i vesele
bolí však tátu, jeho srdce.
Slzičku skrývá na groš když nesměle
natahuje svoje ruce.
Uprostřed hluku a křiku
vezme v klín svou harmoniku.
Srdce všech roztaje
když tiše zahraje
vzpomínku na děti své.
R
Dětičky děte už spát, tatíček musí jít hrát,
v hospodě čekají lidičky
na moje smutné písničky.
Dětičky děte už spát, nechte si o štěstí zdát.
Snad ráno přijde váš tatíček
a přinese na chlebíček.
Dětičky děte už spát, tatíček musí jít hrát,
když práci nedá nám fabrika
uživí nás harmonika.
Dětičky děte už spát, nechte si o štěstí zdát.
Snad ráno přijde váš tatíček
a přinese na chlebíček.
