D      G         A       D

1. V zahradě u Buzků stála hrušeň

   F#dim     Emi      D         A

   a v její koruně, značně vzrušen,

   C          G      D

   ukryt byl majitel Eda,

    E                   A

   číhal tam v pozici zvěda.



2. Noc byla truchlivá černá vdova,

   číhal na souseda dneska znova,

   až půjde hrušky mu loupit,

   chtěl do té fušky mu vstoupit.



    D             A         D

R: Dušku, Dušku, neber tu hrušku,

    G        A          D          G

   jestli ji ukradneš, moc špatně dopadneš,

    D      Hmi    A           D

   Dušku, Dušku, nech tu hrušku!



    F#                 H

*: Na hlavě punčochu svý ženy Maruny,

    E                   A

   vopřen vo rozsochu, na kuráž dva rumy,

     G                 D

   bděl jako ponocný pro ten pych ovocný

   A                  D            A   D A D

   a zloděj zlodějská ať si moc nevejská.



3. Soused se jmenoval René Dušek,

   každý rok snědl mu pěkných hrušek,

   protože koruna stromu

   sahala až k jeho domu.



4. Žebřík si přistavil na svým dvoře,

   za chvíli už trhal až nahoře,

   česáčkem ovoce česal

   a samou radostí plesal.

R:



*: Ten večer pro krádež byl jako stvořený,

   tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený,

   napnuly se mu šle, když lezl na šprušle

   s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý.



5. Když Dušek v koruně dosáh' cíle,

   tak přišla Edova pravá chvíle,

   maskován na něho vybaf': bubu,

   což byla ovšem ta chyba.



6. Dušek se vyděsil, dolů žuchnul,

   předtím však česáčkem Edu buchnul,

   ten slítnul jak zralá hruška,

   trefil se přímo na Duška.

R:



*: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře,

   zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře,

   čeká je souzení a velké soužení,

   hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!