E              H      F#mi  G#          C#mi

1. Vlezu takhle v Hloubětíně, zhruba v době ranní špičky,

    H            E

   do přijedší tramvaje,

               H        F#mi G#          C#mi

   kolem lidí jako v Číně,  zas mi davy drtí cvičky,

   H            E

   avšak: cosi nehraje.



2. Mezi fackami a klením čtu si zprávy v tisku denním,

   nic hrozného netuše,

   sloh přítele novináře hřeje srdce, barví tváře,

   mír mi vlévá do duše.



    C#mi                     A      G#     C#mi

R: Vozem však se plíží tiše malá, hnědá, tváře divé,

                             A       G#    C#mi

   malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba,

                             A   G#    C#mi

   o berličce, hnáty křivé, reviduje všecko živé,

                           A         G#   C#mi

   reviduje všecko živé, hlas - vichřice podoba.



3. Chvíli myslím na Gogola, chvíli zase na Erbena,

   ale marně - je to tu,

   polednice, stará škola, očividně potěšená,

   vyžaduje pokutu.



4. Šaramantní revizorka, tepláčky a pláštík z norka,

   jedním slovem - elita,

   cestující na svých místech, šťastní, že maj' vlastní lístek,

   hledí jako jelita.



R: A já v slzách volám, ať si, ať si baba nacpe kapsy,

   ať si baba nacpe kapsy, marně mě dav konejší,

   než v tramvajích získám praxi, tak si sem-tam vezmu taxi,

   tak si sem-tam vezmu taxi, neboť je to levnější,

   la la la ...