Když jsem opravdu pořádně na dně asi tak dva a půl sáhu hluboko bývá mi zatěžko to tajit jenomže musím neboť jinak mi ostatní chtějí pomoct dokonce mě spasit! Zasypávají mě dobrými radami jak by měl vypadat můj život. Já - který přece jenom jakž takž vím co to znamená být já - sotva vím jak by měl vypadat můj život - tak jak to můžou vědět ostatní? Třeba jsem příliš podezíravý. Vzpomínám si ale s hrůzou jak jsem jednou dal radu příteli v tísni a on se podle ní ten chudák zařídil. Teprve po dvou promarněných létech sám zjistil pravý opak. A jedné dívce která jen tak tak že měla nehty ještě nad propastí jsem řekl bezmocně: