Do kopce pěšky,
s kopce koloběžkou
jela teta veška
za tetou bleškou.
Našla ji uprostřed práce
na zahrádce,
jak v skořápce
míchá pivo vařečkou.
Na bleším domečku,
na krtčím kopečku,
ve všivé zahrádce,
v slepičí skořápce
bleška pivo vařila.
Bleška fňuká,
že je to práce těžká,
nato veška,
ať bod varu nezmešká.
V tom bleška vařečkou trhne
a už se do piva se zvrhne
a opaří se bleška.
Na bleším domečku,
nakrtčím kopečku,
ve všivé zahrádce,
v slepičí skořápce
bleška pivo vařila,
celá se opařila.
Teta veška ani chvíli nemešká,
křičí, že to bleška nepřečká,
koloběžka plná vervy
řve na ni: Nervi mi nervy,
to je vinna vařečka.
Na bleším domečku,
na krtčím kopečku,
ve všivé zahrádce,
v slepičí skořápce
řve vařečka na vešku,
veška na koloběžku:
Bleška pivo vařila,
celá se opařila.
Vidí to a slyší to
veliký mrak,
chtěl by taky pomoct,
ale neví jak.
Jak byl velký,
tak byl hloupý,
spustil dolů velký kroupy
a za kroupama liják.
Podemlel kopeček,
zatopil domeček,
potloukl zahrádku,
odplavil skořápku
i vařečku i blešku,
koloběžku i vešku
a lil a lil a lil,
až se vylil a nebyl.
I ta sebelepší vůle zaniká,
když z vůle vzniká zvůle a panika,
vždyť i mrak, když neplánuje,
pluje tam, kam vítr duje,
a na konec zaniká.
