G                     C   G

1. Já neumím psát velkou poezii,

    Emi       Hmi      C         G

   daktylský hexametr není můj svět,

    Emi                       D

   mám jeden starý svetr, v kterém žiji

           G Ami D7

   už moc let.



2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě,

   učil mne velkou českou abecedu,

   a tak se poflakuju po životě,

   jak dovedu.



              G                   Ami       D7

R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,

            G                 Ami    D7

   boty si nepucuju a hřeben nemiluju,

             G                  Ami    D7

   sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju,

           G          Ami       D7

   ničeho nelituju, -ju, -ju, -ju ...



3. Jsem voják, který nemá ani frčku,

   vojín, co běží vždycky v první řadě,

   chrání mě jenom úzký kmínek smrčku

   v kanonádě.



4. S četaři absolventy hraju pokra,

   ale když přijde na lámání chleba,

   je jejich obuv suchá, moje mokrá,

   jak je třeba.



R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,

   boty si nepucuju a hřeben nemiluju,

   sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...