Emi             Ami      D7

1. Jen mě nelituj, neklepej na mé dveře

        G             H7

   s chryzantémou v dlani,

     Ami   D7       G

   hra na litování končí v prvním tahu,

             Hmi         Ami

   neplivej lásku na podlahu,

             D                   Emi

   nestůj mi u bytu, jen mě nelituj.

    Ami       D7             G            D/F#

   Ta slova jsou jen guláš dvakrát přihřívaný,

   Ami      D7            G

   a to mě nezachrání, a to mi nepomůže,

          Hmi            Ami

   a tak nesvlíkej mě z kůže,

          D             G

   celý zvědavý, celý zvědavý,

         D/F#       Emi       Ami

   jak vlastně vypadá takový malý pohřeb,

                 D7            G

   na který si člověk sám nastřádá.



                     G                   D

R: Jó, kdybych byl vrabec, sezobal bych zrní

          Emi        C       G

   všem ptákům, co v okolí jsou,

                    Ami               D

   srdce měl bych slabé a žaloudeček plný

      C             G

   a duši rozčepýřenou.



R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní

   od domu k domu do všech světových stran,

   a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní

   a co píše tamten pán.



    Ami              C

*: Jó, kdybych byl, žil bych si, žil,

       G               D/F#

   a šťastný bych byl jako pytel blech,

        Ami                 D7           G

   ale já jsem, co jsem, a nevěřím lítostem.



2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí

   mám ještě dvacet sedm zubů,

   nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,

   koukni se na racka, jak vzlétl

   směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.

   Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,

   slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,

   a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,

   stojím na prahu a koukám: velká paráda,

   z mých dveří vychází pohřeb,

   na který jsem si sám nastřádal.



R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal

   a střemhlav padal dolů jako archanděl

   a na severní straně nejvyšší hory světa

   bych svoje tajné hnízdo měl.



R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,

   purkmistry a pány ze sna budil bych,

   a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,

   a k ránu bych pak ztich'.

*:

*: