Ami                          Emi

1. Míříme na sebe, míříme já a ty,

    Ami                                 C

   ticho je kolem, jen pes štěká za vraty,

    Emi                 Ami

   na louce leží mrtví motýli,

    F         G    E7

   padá déšť do esšálků,

      Dmi                     Ami

   jsme poslední dva, kteří přežili

    E7              Ami    Emi7 Ami Emi

   tuhletu dlouhou válku, hm.



2. Míříme na sebe, míříme já a ty,

   v uších nám ještě zní vybuchlé granáty

   a smrtka s kosou dělá resumé,

   prochází se v bílé róbě,

   no a my dva teď tady ležíme

   v zákopech proti sobě, ho hó hó.



3. Míříme na sebe, míříme já a ty,

   oba jsme utekli hrobníkům z lopaty,

   ve stovkách velikánských útoků

   štěstí nám oběma přálo,

   a teď nás dělí jenom sto kroků

   a je to moc, či málo?



4. Myslíme na sebe, myslíme já a ty,

   co včera platilo, dneska už neplatí,

   však ještě hrůza visí nad krajem,

   těžké je mít se rádi,

   když jsme si postříleli navzájem

   své nejlepší kamarády, ho hó hó.



5. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,

   vzdych krví prosycen dýcháme z plných plic,

   pach smrti pod kůží je zarytý,

   končí se dějství prvé,

   ještě nám tady zbývá k prolití

   dvakrát šest litrů krve, ho hó hó.



6. Míříme na sebe, míříme já a ty,

   ospalí, žízniví, hladoví, vousatí,

   nebe se šeří, už se blíží noc,

   oči jsou těžké jako kámen,

   ach, koho žádat o radu a o pomoc,

   když oba usínáme, hm.



7. A tak míříme na sebe, míříme já a ty,

   padají hvězdy, obzor je hvězdnatý,

   pod jedním nebem oba ležíme,

   hřejivá je náruč matky Země,

   [: a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme:

      já k tobě, a ty ke mně ... :]



5'. Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,

    vzdych krví prosycen dýcháme z plných plic,

    můj mundúr sedmnáct má knoflíků,

    osmnáctý je utržený,

    vidět to hejtman, dělá rotyku,

    hejtman už ale není, hm.