Ami                  D7       G           G/F#  Emi

1. Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru,

    Ami           D7            G

   víru, ztrácím víru, a to mě míchá,

    Ami                   D7             G    G/F#    Emi

   minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli,

               Ami           D7            G

   kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.



    Ami                     D7

R: Rána jsou smutnější než večer,

                G     G/F#   Emi

   z rozbitého nosu krev mi teče,

            Ami  D7          G

   na čísle 56 109 nikdo to nebere,

    Ami                     D7

   rána jsou smutnější než večer,

               G       G/F#    Emi

   na hrachu klečet, klečet, klečet,

   Ami                  D7            G

   opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.

    Ami       D7       G            G/F#          Emi

   Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,

        Ami                   D7                   G

   dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:

          Ami D7 G Emi Ami D7 G Ami D7 G Emi Ami D7 G

   tú tú tú ...



2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,

   vaše vnady mě nebaví a trošku baví,

   sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,

   píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.

R:



3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři 

roky

   a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,

   až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky,

   na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde.



R: Rána jsou smutnější než večer,

   z rozbitého nosu krev nám teče,

   na čísle 56 109 nikdo to nebere,

   rána jsou smutnější než večer,

   na hrachu klečet, klečet, klečet,

   opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.

   Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,

   dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají:

   tú tú tú ...