Ami         E7                      Ami

1. Co bylo, je pryč jednou provždy, a stesky jsou k ničemu,

                 C          G               C

   každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus

         A7      Dmi       G                   Ami

   [: a líto mi je, že už nikdy se nepotkám s Puškinem,

                    E7                           Ami

      nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus. :]



2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso,

   řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie

   [: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři

      a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :]



3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání,

   a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem,

   [: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme

      a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :]



4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,

   náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít

   [: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru

      a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :]



5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu,

   vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody

   [: stojí drožkář a kůň, a pan Puškin jde po prázdném prospektu,

      já krk za to dám, zítra že se něco přihodí ... :]