Náš vor plul dál,
kam dá se plout,
kde píseň hrál
jen říční proud.

Kol štíhlých skal
i přítmím tůní,
za jarních vůní
náš vor plul dál.

A já jdu s ním,
na přídi stál
a očím tvým,
těm zbyl jen žal.

Pryč proud mě hnal,
tak už se stává,
buď, lásko, zdráva,
náš vor plul dál.

Ty, lásko, znáš,
proč plul jsem v dál,
proč vor, ten náš,
se s proudem rval.

Pro chléb, co zrál
na koncích klásků,
pro příští lásku,
náš vor plul dál.