G                     G7

1. Je to všechno strašně dávno,

     C                 G

   slunce bylo větrem milováno,

             C           G

   těhotné slunce se jen usmívalo,

      Ami          C         D

   a najednou tu slunečnice je.



2. V okně domu slunečnice stojí,

   barák za chvíli strhnout dají,

   jen malé děti potichu šeptají:

   k čemu tam ta slunečnice je?



3. Člověk jak slunce dobrý není,

   svý nalady jak počasí mění,

   nevšímá si střech, jde po dláždění,

   tak k čemu tam ta slunečnice je?



4. Nebe na lidi sluncem kýchá,

   sluneční rýma nám srdce zadýchá,

   očima z ulice se slunce líbat nechá,

   a proto tam ta slunečnice je.



5. Slunce neobléká šaty nedělní,

   svou nahotou morálku lidí raní,

   holky mám rád, když jsou slunci podobný,

   a proto tam ta slunečnice je.



6. Slunečnice se právem k slunci hlásí,

   svou hlavou ke slunci hází,

   a člověk si v závisti hlavu srazí,

   a proto tam ta slunečnice je.



7. Kdyby každá holka slunečnicí byla,

   to by život náš byl roztančená víla,

   ale život je šašek a blázny z lidí dělá,

   a proto tam ta slunečnice je.



8. Mám také přání, když hvězda padá:

   chci, aby ta holka byla pořád mladá,

   mladá mládím, co na lidský řeči nedá,

   a proto tam ta slunečnice je.



9. Až půjdeš z domu ráno,

   budeš mít se sluncem ujednáno,

   že štěstím pokropí tvou duši,

   a proto tam ta slunečnice je.



10.=1.