C       G       C   G C

1. Ležela tkanička na ulici.

                      F        G

   Řekni: kdo takové věci ztrácí?

    F         Dmi      Emi      Ami

   Podivnej charakter musel to být,

     Dmi     C         G        C

   kdo umí tkaničku z boty ztratit.



2. Řek' jsem si: nutně ho musím potkat,

   máme si navzájem co povídat.

   On poznal tajemství, jak šťastně žít,

   vždyť umí tkaničku z boty ztratit.



3. Zkoumavě jsem se po lidech díval,

   celičký den jsem po městě bloumal.

   Kterej z vás asi tak mohl to být,

   kdo umí tkaničku z boty ztratit.



4. A lidi vykračujou prkenně,

   naoko vypadají důstojně.

   Až příliš prakticky umějí žít,

   no neuměj' tkaničku z boty ztratit.



5. "Čí je ta tkanička?" tiše se ptám,

   že najdu vlastníka, už nedoufám.

   Těch lidí okolo nemůže být,

   ti neuměj' tkaničku z boty ztratit.



6. Večer byl, slunce dávno zapadlo,

   když se smutné srdce rozehřálo:

   jen jeden z lidiček mohl to být,

   ten umí tkaničku z boty ztratit.



7. Jen jeden z nás toulavou duši má,

   z ulice k ulici se potlouká.

   Malinkej cikánek musel to být,

   ten umí tkaničku z boty ztratit.



8. Tak teď, když odpověď konečně znám,

   závažný závěr tu udělám,

   že ze všech člověků má se nejlíp,

   kdo umí tkaničku z boty ztratit.