G                  D

1. Kdo prošel blátem a louží,

     Emi                Emi

   přesto však doufá a touží

    C                          G

   být k slunci blíž, křídla spálit,

    A                 D

   do mojí chýše je zván.



2. Kdo popsal šrámy svou kůži,

   rozeznal plevel od růží,

   kdo lásku křehkou chce chránit,

   do mojí chýše je zván.



     G          A            C        D

R: Smí přinést dávná přání, čas návratů a tání,

     G              A              C         D

   klíč od svých vzdušných zámků, pár šňůrek od opánků,

     G            A            C          D

   stín, který v létě chladí, žár, který můrám vadí,

     G          A            C            D           G

   své kotě - mládě slepé, krev, která v žilách tepe dál.



3.=1.

4.=2.

R: