D    G   D       G  D

1. Mít rád bližního svého,

   G     G6  G     D/a   A

   co na tom je tak zlého?

         D/f#

   Avšak já

   A            D    A

   jsem v rozpacích.

         F#mi7     Hmi 

   Tělem svým jej hřát

       F#mi7    Hmi

   nebo mám mu tvář

      G  D/f#    Emi  D   A9sus    A

   jen vzácnou   mastí   třít?



2. Hřích (jak) stín mě doprovázel

   bez citů, bez extáze.

   Je ten tam.

   Dnes vyčítám

   si ty spousty mužů

   z dávných dnů,

   Zda soudí mě, se ptám?

   G  D/f#  Emi   D

   Na to    se  ptám.



   G              

R. Nevím, jak s ním hnout,

   F#7 

   průchod citům dám.

   Hmi           Hmi/a    G

   (Vždyť) je to muž, ne Bůh!

                 D/a

   Jako led chci tát.

            C     G         D

*: Na věky věkův být pouze s ním!

   G       D/f#   Emi   A9sus    A

   Proč se touhy vzdát?



3. Znám dost mužů, jejich vášní.

   V čem je však tenhle zvláštní?

   Příčinou je vlastně on,

   že už nejsem hříšnou, tedy tou, co dřív,

   a k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon.

*:



4. Vím (však), kdyby znenadání

   zapomněl, co mu brání,

   a na mne sáh', mě uchopil,

   pak zřel by tvář mou v rozpacích.

   Jen pouhý sen by zbyl. [:Jen sen by zbyl.:]