Otevřely se brány Mordou i vyšly zrůdy z jiného světa a smrtící skřeky Nazgulů, rozechvěly bílé brány měst. Stín černých křídel zastřel slunce jas, den proměnil v hlubokou temnotu a v mnohých srdcích objevil se strach, že nastává konec Gondoru. Tu mocný Grond, kladivo podsvětí, třemi ranami bránu roztříští, a z úst černého krále, temné zhouby, zazní zpěv strašného prokletí. On spatřil kolem sebe stíny mrtvých, jak kráčí smutně k Šedým přístavům a temná moc a zlo se spolu slily a chtěly zničit elfí hrad i dům. Stříbrné rohy v dálce zaduněly a mocné lodi plují na pomoc, ty Sauronovy stvůry zahubily, pak vzešel bílý den a padla noc. Však vítězství to bylo velmi kruté, vždyť padl král i mnohý jeho druh a Bělohřívák nikdy už nevstane, to černá střela probila mu hruď. Však ani Nazul nerozdupá křídla a nevyrazil smrtonosný skřek, bílá ruka ho mečem zahubila a Černý Kapitán jí sebral vzdech. Hrůzné Morgulské věže znovu stojí, jen rudé oko plane tmou, sauronovi spáry se rozvírají, chce prsten zla, jež zplodil pod horou.